May 2013

One day, i will do it!!

24. may 2013 at 12:12 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. Balíček rozbalil ,zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik."

A já stále dodnes myslím na jeho slova ,která změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její oblíbené kuchyně/ se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropásnu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.

- Autor neznámý

Large

No school again..

20. may 2013 at 11:04 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Large

Yo tengo el resto de mi vida un poco ahora.
Opět a zase jsem si udělala volno od školy. První to byly ty dva týdny jak byl ve středu státní svátek. To jsem oba dva týdny zůstala doma ve čtvrtky a pátky. Minulý týden jsem přijela domuž ve čtvrtek a tento týden opět nejdu do školy. Proč? Poněvadž a protože: 1.) máme změněný rozvrhy k vůli maturitám-úplně o ničem
2.)3x týdně máme tělocvik-zbytečný
3.)skoro všichni učitelé jsou u maturit, takže máme samé suply
4.)pondělí, úterý a středa bych ani nešla do školy, protože bych pomáhala u maturit. sbírala
bych špinavé nádobí z občerstvovacích stolků pro komisi
5.)a čtvrtek pátek máme celý den jenom tělocvik + ještě máme každý den do 13:20
Je to sice krásně proflákaný týden ve škole, ale jelikož moje cesta trvá delší dobu a škola je troška víš vzdálená od místa kde bydlím, je zbytečný abych tam jela se flákat. To se můžu flákat doma.
Prostě a jednoduše, všude dobře, ale doma nejlíp!! :)

A little bit longer weekend.

2. may 2013 at 10:50 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Large
Není nad to prodloužit si víkend.
Troška odreagování, volnějšího času a odpočinku po pár náročných dnech ve škole. Já nevím, ale každý den mě ve škole zmohne něco jinýho. Asi jsem divná, ale pokaždé co přijdu ze školy, tak jsem unavená jako kdybych nosila dřevo nebo já nevim co.
Ve čtvrtek a v pátek nic důležitého není, tak jsem si řekla že do školy pojedu jenom na pondělí a úterý, protože v ty dva dny jsme psali z literatury a z matiky, tak jsem si to chtěla napsat. Což jsem udělala a v úterý po škole jsem si hezky sedla na vlak a odcestovala dom.
Počasí se opět hezky vyvedlo. Já nechápu, proč když jsem doma, tak musí byt tak škaredě a zima. Přes týden, když jsem ve škole, je nádherně, teplučko, svítí slunko, ale jakmile přijedu dom, je zima, fouká větr, pomalu prší, prostě děs.