October 2012

It's getting better..

25. october 2012 at 12:10 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Už jsem se z toho tak nějak po lopatě dostala :) Omlouvám se za ten výlev, ale já se prostě a jednoduše potřebovala vypsat.

Dneškem počínaje začaly podzimní prázdniny. Doufám že si je užiju. Včera jsem přijela z intru, byl to ale krásně krátkej týden, kdyby takový byly všechny tak se vůbec nezlobím. Nicméně, zítra má k nám přijet kamarádka z intru s jejím mladým, tak jsem říkala že vemu aji mojeho mladýho a uděláme si pěknej den. Zajedeme do zoo, pak na pizzu, doma trošku popijeme, budeme hrát karty a tak :) Mohloby to vyjít. Doufám že se nic nepokazí a všechno proběhne tak jak má a užijeme si to ! :)

Hubnutí mi jde celkem dobře, až na ten pohyb no. Jídlo jím pořád malý porce a už jím fakt míň. Každopádně, dneska jsem totálně vyflustaná, protože jsem šla spat až ve tři ráno a vstávala jsem hned o čtvrt na devět :/ Takže jsem úplně kakao, nejradši bych zalehla, ne že bych teda už zhruba dvě hodiny tak nějak nepolehávala, ale víte jak :D Ne, mamka odjede do práce, tak si zacvičím a půjdu si zdřímnout.

Dokonalý song!!


psychical problems?

15. october 2012 at 19:46 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Moje osoba začala před pár dny trpět menší psychickou poruchou.

Prakticky celej život (od té doby co tak nějak začínám chápat co všechno se okolo mě děje,realita) strašně přenáším na sebe problémy ostatních. Aniž bych chtěla, tak na sebe přenáším problémy mých blízkých lidí. Cokoliv, co je trápí se s něma snažím vyřešit, rozesmívám je, snažím se jim zlepšit náladu když je něco trápí, pomoct jim a podobně. A jak je tak z toho ''léčím'' tak to nechtěně přenáším na sebe. Nejspíš je to přecitlivělost nebo něco, nevím.

Už asi měsíc máme u nás v rodině menší problém. Celou dobu to bylo tak nějak ''zabalený'', ale postupem času, týden co týden, den co den, se to začíná tak nějak ''rozbalovat''. A na mojí psychice se to bohužel odráží celkem silným způsobem. Všechno na mě dopadá po kusech a to velikých. Nevím proč, nevím z jakýho důvodu, ale dopadá. Všechno se mi hroutí jako domeček z karet když na něho fouknete. A to všechno se ještě navíc odráží i ve škole. Místo jedniček a dvojek se objevují čtverky a pětky. Je to strašný když to vidím, ale nedokážu tu nijak vyřešit, zlepšit, ovlivnit nebo ovládnout. A taky se to dovíjí na mojí pochmurné náladě a touze nic nedělání. Nevím co s tím, ale bojím se že tomu bohužel není nijak pomoci. Budu doufat, že postupem času se to vyřeší a zlepší a bude to zase všechno jako dřív.

Nejhorší na tom je, že to takhle sice dokážu popsat, ale nedokážu se o tom s kýmkoli bavit. Dusím to v sobě. Nedokážu se s tím poprat, vyřešit to, prostě nic. Všichni na mě vidí že mi něco je, ale já jim nedokážu vysvětlit co se ve mě odehrává.

Mám chuť někam zalízt s něčím ostrým a nevylízt dokud nebude po všem. Dneska jsem se asi 5x málem rozbrečela. Teď když to tady píšu, tak se třepu, je mi střídavě horko a zima. Bojím se že to všechno nezvládnu, ten nátlak a všechno.
A nejhorší na tom je, že mi nikdo nedokáže pomoct..

2328898779-1_large

9,10/50

13. october 2012 at 22:07 | Michelle Marshmallow
To, co jsem jedla v pátky vám tady vypisovat nebudu, protože každý pátky máme ve škole vaření a tam musím ochutnat úplně všechno, co kdo udělal. Jsou to sice malý porce, ale aji tak. A pohyb není žádnej, protože jezdím vlakem domů z intru a přijíždím až večer, takže nic nestíhám a navíc bývám solidně unavená a líná na to abych ještě cvičila.

Nicméně, dneska jsem taky nedělala žádnej velkej pohyb, protože jsem oblítávala babičky jakou každou sobotu a pak venek a tak. Takže pohyb nejspíš beru jako procházku ;)

Od pondělí se budu snažit každý den běhat, protože spolubydlící má v plánu chodit na spinning, tak využiju toho že budu sama a poběžím si vyčistit hlavu. Vidím to na pondělí, středu a čtvrte. V úterý totiž máme tělocvik. Samozřejmě neříkám že tím pádem nesmím chodit běhat aji v úterý, taky jak se mi bude chtět že. Uvidíme, ale kdyby to vyšlo, tak by to bylo velice fajn :)



3,4,5,6,7,8/50

11. october 2012 at 19:52 | Michelle Marshmallow
Omlouvám se, že jsem se vůbec neozvala, ale škola a čas prostě nejde skoubit dohromady tak, aby to vyhovolalo. Do školy je toho hodně, samé písemky a času je málo. Jsem ráda když se dostanu večer aspoň na pár hodin do postele, natož tak psat na blog.
Nicméně, 50 days dodržuju a myslím na to, nebojte se. Jím míň a snažím se každý den nějak se hýbat, ikdyž to kolikrát nejde.

compare


2/50

5. october 2012 at 19:25 | Michelle Marshmallow
S dnešním cvičením jsem víc než spokojená. Bolí mě úplně šílene břišní svaly, tak snad z toho po těch 50 dnech něco bude. Byl by v tom čert aby ne :)

Dneska už jsem se vrhla na část učení. Musím se nadrtit zeměpis, ekonomiku a taky moji velice oblíbenou matiku. Já nevím, ale kdybych se měla představit život bez matiky, tak by to bylo jako sen. A určitě bych bez ní přežila ;)



1/50 - the first day

4. october 2012 at 17:16 | Michelle Marshmallow
Tak, a začíná 50denní maraton pro zpevnění a zlepšení mého těla. Už jen co se týče jídla a cvičení.
Chci všem dokázat že to jde, že to dokážu, že já budu ta krásně hubená holka za kterou se všichni budou otáčet ! Že to jde když zamakáte, že to jde když opravdu chcete a snažíte se !



School, i really really hate you. Please, just stop killing me. Thank you.

4. october 2012 at 16:57 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Já mám prostě a jednoduše ráda když jsem nemocná.
Nemusím se o nic starat, celý den jen ležet v posteli, dělat si čaje, dívat se na filmy, spát a nestresovat se se školou. Tím horší však ale bude zase nálet do školy. Zase zajet do těch vyjetých kolejí, naskočit zpátky do rozjetýho vlaku.
Víte, škola do které chodím je pro mě hodně psychicky náročná. Už jenom tím, že je na druhém konci republiky. Škola je hodně přísná a neustále nám učitelé opakují jak je prestižní, vyhlášená a já nevím co všechno. Chcou po nás většinu školního roku neskutečně moc věcí, učení a úkolů. Člověk sotva co přijde ze školy tak už aby se zase učil. Každej den je nějaká písemka, úkol, prezentace, referát a já nevím co ještě. Kolikrát mám pocit že to nezvládám a nemám už sílu v tom pokračovat. Jsem sice už/teprve ve druháku, ale je toho moc a já doufám že udělám maturitu, udělám si něde blíž výšku a pak vypadnu do světa.
Takže jsem vlastně ráda že jsem doma a odpočinu si chvilku, protože ty víkendy na odpočinek vážně nestačijou. Vlastně aji když jsem teď doma tak se musím něco málo učit, ale na to vběhnu až mi bude líp.

415316396856126663_ck7qrgmh_c_large

Ode dneška začínám 50denní maraton obrovské snahy a makačky na svém těle. Vytvořila jsem si pro něj novou speciální rubriku, která je vyhrazena čistě a jenom pro ten maraton. Doufám že se mi to podaří a půjdou vidět aspoň nějaké změny. Musí !


Become the best version of you.

3. october 2012 at 21:54 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Soo, it's official. I am ill.

Tak jsem teda doma. Cesta byla nudná, ale celkem rychle utekla, byla mi zima, hudba byla opět a zase můj nejlepší přítel a taky sudoku na mobilu. Teď jsem se dodívala na film, dopila jsem kakao a mám v plánu ještě být chvilku na netu. Počkám na mamku než dojde z práce, abych ju viděla a pak půjdu spat, protože už mi těžknou očka a jsem unavená.

Hot_cocoa_large


I have got really very big dilema and it's not about diet, i promise.

2. october 2012 at 16:11 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Dilema? No samozřejmě. To bych nebyla já, abych zase neměla nějakej problém, depku, nebo něco podobnýho.
Přemýšlím jestli mám jet zítra domů nebo ne. Nejsem sice moc nemocná, ale ještě jsem lechce nachcípaná a včera večer mě neskutečným způsobem bolela hlava jako střep, měla jsem knedlík v krku a ztrácela jsem chvilkama hlas. Tak nevim, jestli to mám jet vyležet domů, nebo zůstat na intru. Písemky samozřejmě máme, ale tak to si můžu lehce dopsat. Jenže já zas nemůžu být na intru sama(spolubydlící je nachcípaná tak jede zítra dom), protože z toho je vždycky otřesná depka a není mi až tak strašně na to, abych jela dom.
Co myslíte vy? :/

Jinak dneska je to takový že se mi velice nic nechce, protože je spací počasí, musím se toho zas moc učit a už mě to nebaví. V tělocviku jsme skákali do písku, běhali a byla strašná zima. Stejně si ale ještě teď udělám pár sedů lehů nebo něčeho.

Adgaqako


It's amazing what you can do when you try.

1. october 2012 at 18:41 | Michelle Marshmallow |  Každodenní zápisky
Se dneškem jsem víc než spokojená.

Ten pohyb sice nic moc, ale lepší než nic ne? Navíc zítra máme ještě tělocvik, tak si aspoň něco málo naženu. Když se tak podívám na memories z dnešního dne, tak jsem chvilkama měla hlad, ale nevzdala jsem se a zvládla jsem to. Nedala jsem si nic a samo to přešlo :) Byla jsem na sebe hrdá jako nikdy. Doufám že to tak bude pokračovat i v dalších dnech. Myslím ti to, že si to jídlo odepřu :)